Dnes mám 22 let a přemítám, jak starý vlastně jsem. V sedmi letech jsem šel prvně do školy, ve dvanácti na gympl, v patnácti dostal občanku, v sedmnácti jsem prodal první web, v osmnácti založil firmu, prvně legálně pil alkohol a dostal řidičák (který jsem využil dvakrát). Od jednadvaceti můžu holdovat alkoholu legálně už i v USA (čehož jsem bohužel ještě nevyužil).
A teď mám 22.
Už nejsem na gymnáziu, ale v druhém ročníku na univerzitě (úspěšně jsem tedy prošel i zkouškou dospělosti u maturity). Studentský život se mi celkem líbí, tak mě snad nevyhodí za můj nezájem o matematiku a teoretickou informatiku.
Profesně jsem z podnikání na živnostenský list přešel na podnikání v rámci sdružení Albireo Solutions, které jsem spoluzaložil. Obrat v podnikání se každý rok několikrát zvýší. V osmnácti jsem začal na nule a příští rok by už měl byt velice úspěšný, pokud nic neselže.
S našim systémem Albireo jsme také úspěšní, máme první VIP v podobě Vladimíra Hrona, spolupracovali jsem na intranetu s Policejním prezídiem ČR a na univerzitě jsme dostali za projekt pochvalu a snad bude i nějaké ocenění. A teď již začínáme s vývojem Albireo II a můžeme se honosit partnerstvím s LaSArIS a členstvím v Microsoft BizSpark.
Sám se cítím ještě hodně mladý, proto mě vždy trochu zaráží, jak přátelé mého věku už kolem mě jsou pracujícími občany, oznamují zásnuby a rodí se první děti. To nutně podbízí myšlenky o tom, kdy by bylo nejlepší založit vlastní rodinu.
Zanedlouho budu mít za sebou první noc v pětihvězdičkovém hotelu a představím Charlotte rodině.
Pokud jde o práci tak to bude stále univerzita a Albireo Solutions (jenom se snad zvětší náš tým, už je opravdu potřeba).