Kluk ze západu v Rumunsku
Díky univerzitě jsem získal jedinečnou příležitost zúčastnit se a prezentovat na cloud computingovou konferenci v Temešváru v Rumunsku. Jelikož píši práci, která se dotýká cloud computingu a profesionálně mě dané téma velice zajímá, neváhal jsem se svojí účastí.
Cesta tam
Ve středu jsem celý den strávil prací v laboratoři na univerzitě, večer jsem šel do kina na nový film In Time, což se ukázalo jako dobré zajímavé sci-fi a líbilo se nám. Když jsem přišel domů, tak jsem spolubydlící zastihl u další naší klasické domácí párty, tak jsem s nimi ještě chvíli pokecal a na autobus do Vídně další den vstával po asi třech hodinách spánku.
Autobus a letiště
Se Student Agency se jako vždy cestovalo skvěle a měl jsem štěstí, že jsem se v autobusu seznámil s Veronikou (studentka a tanečnice), která letěla do Portugalska, a strávil jsem s ní díky tomu polovinu dne od autobusu až do odletu letadla. Nikdy jsem neviděl nikoho, tak vystresovaného z předletové letištní kontroly. Na letišti jsme ještě u McDonadlu potkali Ilonu, která letěla na gay svatbu svých přátel do Španělska. Hned od začátku jsem tedy měl zajímavé cestování.
Letištní kontrolou a vším jsem prošel bez problémů a s kluky (jsme tu 4 plus pan docent) jsem potkal před boardingem na letadlo.
Letadlo
Do Temešváru jsme letěli poměrně podezřelým letadlem, které celý let strašně hučelo a celé vibrovalo. Vzhledem k tomu, že letadlo bylo zaplněné tak ze čtvrtiny, mohl jsem se přesunout za Jardou, který mi ukázal jeho iPad a čtení knih na něm, což vypadalo úžasně. Let jsem si vylepšil plastovým kelímkem chardonnay a po hodině a pěti minutách jsme doletěli na staré malé komunistické letiště a čekající řidič nás odvezl do hotelu.
První noc v Temešváru
V hotelu jsme každý dostali svůj pokoj s velkou postelí. Na recepci jsme eura vyměnili za rumunské lei a nechali si doporučit nejlepší restauraci, ale měli jsme trochu strach z toho, jaké by tam byly ceny, takže jsme se vydali raději na krátký průzkum okolí hotelu.
První restaurace
Rychle jsme narazili na pěknou restauraci, do které jsme si sedli. Menu bylo samozřejmě v rumunštině, ale to nás nezastavilo. Zábavná byla komunikace mezi námi a servírkou, která moc neuměla anglicky (meat vyslovovala jako miči), ale nakonec jsme si úspěšně objednali talíř s devíti druhy masa a hranolkami a červené víno. Nad jídlem jsme stihli probrat business, startupování a TeX vs DocBook vs MS Word.
Jídlo bylo úžasné a všichni čtyři jsme se z toho najedli, ale jestě jsme se rozhodli, že zábavy nebylo dost a že si skočíme na něco lehkého do té doporučené restaurace.
Druhá restaurace - pořád první noc
Došli jsme do italské restaurace, která se jmenuje Pomo D'oro a vypadala hodně luxusně (4 hvězdičky a velkou pravděpodobností jedna z nejdražších ve městě). Krásná servírka nás usadila ke stolu a během pár vteřin donesla šampaňské a malé obložené chleby na účet podniku.
Pohledem do menu se ukázalo, že přepočtem na naše peníze ceny vycházejí přibližně stejně jako trochu lepší restaurace v Brně a tak jsme začali objednávat.
První byla pizza s krevetkami a ledový čaj. Už ani nevím, o čem jsme mluvili, ale rozhodně jsem se skvěle bavil. Následně jsme pokračovali dezerty a koňakem. Všechno bylo úžasné. Na další den jsme si něchali doporučit nejlepší klub ve městě Le Cinema a vyrazili se vyspat na ranní přednášky na konferenci.
Konference
Ráno jsme vstal a vydali jsme se na snídani, která byla v Pomo D'oro a po té na konferenci. Přednášky o cloud computingu byly zajímavé i přes střídavou úroveň angličtiny přednášejících a bavilo mě je ještě v průběhu diskutovat s panem docentem. Po každém bloku byl coffee break se stolem plným pití a lehkého jídla. Na oběd jsem si dal řízky v těstíčku s hranolkami a seznámil jsem se s jednou maďarkou a dvěma rumunkami. Maďarka s pak sedla za mnou na další přednášku, ale moc jsem se jí nevěnoval, protože jsem souběžně pracoval na vyplňování formuláře na business plán na Imagine Cup Grants. Mám celkem štěstí, že už dokáži psát korektní business angličtinu stejně jako češtinu, tak to bylo za pár hodin hotové a odeslané. Jenom pak odpověď od Imagine Cupu byla, že se ozvou až v průběhu ledna nebo února.
Odpoledne pokračovali přednášky. Zajímavá byla technologie, s kterou se snažili vytvořit univerzální platformu pro image na různé IaaS.
Warm up party
Během dne jsem se seznámil s dalšími lidmi a večer jsem se pak vydal na warm up party, která byla formou rautu a zase jsem se vydal za holkama z dřívějška (možná jediné holky v mém věku tam). Zbytek jsme pak s klukama a panem docentem řešili tiskárny, poměry na fakultě a chystané změny (člověk by nevěřil).
Šílená druhá noc v Temešváru
Po warm up party jsme se rozdělili, protože Tomovi nebylo dobře, takže dál jsme pokračovali jen já, Jarda a Filip. Z univerzity jsme došli na hotel, kde jsme si nechali zavolat taxíka. Hodil jsem na sebe černou košili a bundu a vyrazili jsme do doporučeného klubu Le Cinema.
V taxi jsem si sednul vedle taxikáře, který se mě zeptal, jestli jsem z Francie a odpověď ne mu nezabránila, aby se na mě celý bytek cesty snažil mluvit francouzsky. Naštěstí jej Jarda zabavil svojí italštinou a ruštinou. Po městě se dá všuce v taxi dojet za v přepočtu padesát korun. Tohle by v Brně mohlo nahradit MHD :D
V centru
V klubu jsme zjistili, že otevírají až za tři hodiny, takže jsme si sehnali další taxi a vyrazili do centra města. Po hodinovém hledání nějakého podniku a prohlídce města jsme zjistili, že opravdu nejlepší byla hned ta restaurace kam nás zavedl taxikář. Já jsem si dal další večeři s červeným vínem a kluci si dali nějakou whiskey.
Zajímavé na Temešváru je, že v pátek večer/v noci ani v centru města téměř nikdo není a ještě jsme nezjistili, kde jsou všichni zalezlí.
Kasíno
Po restauraci jsme se zákeřně vydali do kasína vedle hotelu Continental. To samo o sobě byl neuvěřitelný zážitek. Museli jsme zaplatit 20 lei vstupné, dát občanky, nechat se vyfotit a přišla tam na nás přímo manažerka kasína vysvětlit nám, jak to tu chodí. Vsadit něco, se ukázalo, jako obrovská výzva. Přišli jsme k ruletě a chtěli jsme chips za 30 lei, ale bylo nám špatnou angličtinou vysvětleno, že minimum je 20 ze vstupu plus dalších dvacet, které musíme přihodit. Tak jsme to udělali. Jarda s Filipem hodili vše (každý 40) na červenou, ale dealer je oddělal s tím, že limit (čímž myslel minimum) je fifteen. Asi tři hry nám trvalo, než jsme z něj dostali, že když říká fifteen tak tím myslí fifty. Jarda si koupil další chips za dalších 10 lei a vsadil vše na červenou. Vyhrál a okamžitě dal cash out. Mezi tím byl dealer nahrazen dealerkou, která už uměla lépe anglicky (pěkná ženská a všude pobíhala sposuta zaměstnankyň ve velice krátkých minisukýnkách). S Filipem jsme dali oba vše na černou (každý 50 lei). Roztočila se ruleta a dealerka nám začala vysvětlovat, že jsme to neudělali moc chytře. Ale padla černá a každý jsme dostali stovku, tak nás pochválila, že sice to neumíme hrát, ale aspoň vyhráváme. Oba jsme samozřejmě hned dali cash out a z kasína jsme odešli všichni bohatší o peníze i zážitek.
Následně jsme pokračovali do McDonalds, kde si kluci dali každý hamburger a dalším taxíkem jsme o půl dvanácté vyrazili zpět do klubu Le Cinema.
Le Cinema
V klubu hned u vstupu bylo vidět, že je to hodně VIP a po zaplacení vstupného jsme se vydali dovnitř. Moc lidí tam ještě nebylo a skoro samí chlapi až na jedno místo, kde seděla skupina slečen jako vystřižených z playboye, ale mezi ně jsme si netroufli.
Začali jsme s Jack Daniels u baru a klub se pomalu začal plnit. Povzbuzeni koktejly jsme si to užívali a ještě zajímavější to bylo, když na baru začaly tančit go-go tanečnice, které vypadaly jak z photoshopu. Nakonec to tam bylo plné a bylo rychle jasné, že sem chodí městská smetánka, všichni na sobě měli designové oblečení a smrděli penězi. Pro nás to bylo finančně dostupné, ale neměl jsem pocit, že by někdo z nás moc zapadal. I tak jsem ale cestoval davem a zapařil si, tuhle příležitost jsem si nechtěl nechat ujít. Jedna skupinka mě tam dokonce odchytila a ptala se mě, jestli jsem slavný italský herec. Na to jsem odpověděl že ne a následně jsem jim rozuměl tak každé dvacáté slovo.
Konec
Zážitek stál rozhodně za to. Na hotel jsem došel úplně mrtvý. Už se těšim na další den přednášek a další noční výlet. Na tohle bych si zvykl rychle.
Share this article:
